Vizitka je stále nejrozšířenější marketingovou metodou, která se v podnikání používá a to napříč odvětvími, od živnostníků po nadnárodní korporace. Víte ale, že vizitka může sloužit i k osobní propagaci konkrétního osoby?
Ačkoli se tento malý informační papírek zpravidla používá k obchodní propagaci, tedy jako firemní vizitka, do České republiky postupně přichází i nový trend a to vizitky osobní. Osobní vizitka (nebo anglicky tzv. personal card, contact card nebo call card) nicméně není až takovou novinkou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jak už sám český název napovídá, navštívenka byla totiž původně kartičkou, kterou šlechta rozdávala při návštěvách a její funkce byla v podstatě totožná s funkcí dnešních osobních vizitek.
První tak zvané „Visite Biletes“ se objevují ve Francii sedmnáctého století. Tyto kartičky převzaly rozměry a tvar od hracích karet. Však také úplně prvními visitkami byly opravdové hrací karty, na které návštěvníci psali blahopřání, poděkování a jiné vzkazy doplněné podpisem. Z podepisování hracích karet se pak postupně vyvinuly jak obchodní vizitky, tak například přáníčka či blahopřání. Mimo jiné se zachovala i původní funkce Visite Biletes a to ve formě osobních vizitek.
První „karty-vizitky“, které už ale nejsou kartami hracími, se objevují za Ludvíka XIV. Účelem vizitek bylo představit jejich majitele se vší pompézností a slávou, tedy s uvedením všech titulů a přídomků navíc vyvedených okrasným ručním písmem. Jelikož to byl právě francouzský dvůr za vlády „Krále Slunce“, který udával hlavní tón v módě a určoval nejmodernější trendy společenského života šlechty, kartičky rychle převzaly ostatní královské dvory Evropy a místní šlechtické kruhy.
V současnosti je to právě osobní propagace, která je opět na vzestupu. Jak se tedy liší osobní vizitka od té firemní? Rozdíl není jen v tom, že na osobní vizitce není uvedeno jméno firmy. Jelikož osoby, které se osobní vizitkou presentují nejsou vázaní na oficiální instituci, co se týče grafiky a celkového visuálního řešení mají v podstatě volné ruce. Osobní vizitky jsou tak z pravidla mnohem originálnější a barevnější než vizitky firemní, a celkově se spíše jedná o malá umělecká díla než strohé informační tabulky. V otázce obsahu už již taková volnost nepanuje. Přece jen vizitka obecně není jen pěkným obrázkem ke koukání, ale má navíc splňovat, alespoň minimálně, svojí funkci, jíž je presentace dané osoby. Nezbytností osobní vizitky je tak jméno osoby a její kontaktní údaje. Které údaje ale osoba uvede, je zcela na ní. Na rozdíl od vizitky firemní, majitelé osobních vizitek nejsou vázáni žádnými pravidly či kodexem, který by jim diktoval, že jejich osobní vizitka musí obsahovat alespoň jedno telefonní číslo. Pokud například dotyčný či dotyčná není vlastníkem pevné telefonní linky, ale současně, a z pochopitelných důvodů, nechce pustit svoje mobilní číslo volně do světa, uvádí se na vizitce třeba jen emailová adresa a adresa blogu nebo webových stránek. To samé platí i o uvádění poštovní adresy. Vezměme si příklad studujících. Ti se nejvíce pohybují v místě svého přechodného bydliště, tedy ve městě, kde studují a kde také rozdávají svoje osobní vizitky. V případě studujících se jeví zcela pochopitelné, že na jejich osobní vizitce nenajdete poštovní adresu, tou by totiž musela být buď adresa vysokoškolských kolejí, či adresa trvalého bydliště v „Horní Lhotě“.
Nakonec ještě dodejme, že jedna osoba může mít několikero druhů osobních vizitek, které se budou odlišovat podle jejich zaměření a cílové skupiny, pro kterou jsou určeny. Tak například můžete mít vizitku, kterou rozdáváte na výstavách psů, které objíždíte se svým čtyřnohým šampiónem. Jinak pojednaná vizitka může být zase representací Vašeho dalšího koníčku či zájmové činnosti, či jen neutrální representací Vaší osoby.
Využíváme První CZ reklamní systém pro podnikatele a investory CzechNet.org.
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
—————
